Přiklápění pera řeší magnet vymontovaný z tehdy běžně dostupných relé. Připájené očko tahá za drát protažený hřídelkou na které je ve stejném úhlu přilepený 23 dírkový pásek. Po něm pak klouže vozík s držákem pera.

Zde je vidět první zásadní problém - modré merkurové bočnice jsou měkké a tah vlasce je spolehlivě ohne. Čímž se jednak vlasec uvolní a druhak se konstrukce zkřiví.

Možným řešením by mohla být pevná rozpěrka mezi deskami dlouhá 240mm, která by bránila prohýbání bočnic k sobě, je pár způsobů, jak to zařídit, aniž by tam musela být součástka navíc, ale znamená to nepoužít merkurové díly.

Druhý problém jsou ty hliníkové kladky, otáčejí se na závitu šroubu což je hodně špatný nápad.